Potter vs. Malfoy - Jeden a půl zlomeniny, aneb pan H.P. vrací úder

Druhý den ráno byl mladý Malfoy v dost mizerné náladě. Otráveně okusoval koláč a zíral kamsi před sebe. V hlavě mu pořád vrtala včerejší noc.

Asi o půl deváté se objevil Potter. Vkráčel si do Velké síně, jako by mu to tam snad celé patřilo. V patách za ním se pak vlekli i Weasley a Grangerová.

Harry měl dneska kupodivu dobrou náladu. Sám si to neuměl vysvětlit… Každopádně mu to nijak těžkou hlavu nedělalo.
Usedl ke stolu a umístil na svůj talíř obrovský kus kokosového dortu.

Malfoy k němu místy nenápadně zabloudil pohledem. Dnes vypadal opravdu úžasně. Ve vlasech se mu míhaly odlesky svic ze stropu síně. Neposlušné prameny spadaly přes smaragdově zelené očí. Občas zkřivil levý koutek rtů v náznaku úsměvu.

„Ach, Merline, tohle je na psychiatra!“ zaklel Draco v duchu.
Začal se zvedat s úmyslem opustit síň, když vtom si na Harryho tváři všiml nesouhlasného pohledu směrem ke vchodu. Otočil se… A tam stála Romilda Vaneová. Zmijozelský princ zamrzl uprostřed pohybu a čekal, co se bude dít.

Vaneová přišla přímo k Harrymu, pak ze sebe vydala jakýsi zvuk podobný přinejlepším štěkavému zakašlání a vyloudila na své tváři zářivý úsměv.
„Ahoj, Harry,“ pronesla tím nejsvůdnějším hlasem, jakého byla schopná.
Draco se snažil potlačit neovladatelné nutkání vrazit jí palici do mísy s ananasem.

Potter se na ni s pohrdavým výrazem otočil.
„Romildo?“ oslovil ji chladně. Z jeho úst znělo její jméno skoro jako urážka.
„Zvláštní,“ pomyslel si Malfoy, „myslel jsem, že tohle dokážu jenom já.“
Vaneová si však ničeho nevšimla a v klidu pokračovala:
„Napadlo mě, jestli bys se mnou nechtěl jít dneska do Prasinek. Mohli bychom zajít k Madame Pacinkové… Nebo do Medového ráje…“
Harry se zvedl a chvíli se zdálo, že beze slova odejde. Nakonec se ale na dívku otočil.
„A neměla bys náhodou zvát někoho jiného? Třeba… svého blonďatého kamaráda?“ Sarkasticky se zasmál a na zlomek vteřiny věnoval Dracovi pronikavý pohled. Pak se otočil a definitivně z Velké síně odkráčel.
Romildin naprosto konsternovaný výraz vyloudil na aristokratově tváři potutelný úsměv. Musel si přiznat, že tohle mu o dost zlepšilo náladu.

Podruhé se s Potterem potkal během lektvarů. Nebelvír vkráčel do sklepení a otráveně plácl tašku na kamennou podlahu.
„Draco, mohl bys mi poradit s tímhle odvarem ze zlorulíku kapského?“ Pansy Parkinsonová se zoufale snažila získat jeho pozornost.
„Musíš ho nakrájet stříbrnou čepelí. Potom z každého kousku vymačkáš šťávu, necháš ji patnáct minut zaschnout, seškrábeš a rozdrtíš na prach, ten pak můžeš přidat,“ pravil zasvěceně Malfoy.
„Ach, už to chápu,“ přikyvovala horlivě Parkinsonová, „Draco, ty jsi TAK chytrý.“
Aristokrat se sebevědomě usmál a lehce pokrčil rameny.
„Přirozený talent,“ pravil nabubřele.
„Cha, cha, cha,“ ozvalo se od vedlejšího stolu.
„Máš snad nějaký problém, Pottere?“ otázal se Malfoy nebezpečně tichým hlasem.
„Nikoli, Malfoyi, já jen, že když se něco naučíš nazpaměť, jen těžko tomu můžeš říkat přirozený talent.“
Ten chlapec ho dnes stále překvapoval. Ani jeho poznámky nebyly tak kousavé, jako obvykle. Anebo prostě jen vychází z formy.
Věnoval mu povýšenecký pohled.
„Na tvoje impertinence nehodlám reagovat, Pottere,“ řekl blazeovaně a demonstrativně se k Harrymu otočil zády.

„A ta naše schůzka pořád platí?“ zeptala se najednou Pansy.
Sakra! Na to jsem úplně zapomněl… Draco v duchu zaklel. Asi před týdnem jí slíbil, že si spolu někam vyjdou. Už ho z toho jejího věčného dorážení bolela hlava. A teď si ji bude moct užít celé odpoledne.
Hurá. Nemá tu někdo náhodou kalašnikov?
„No jistě, Pansy, takže dneska?“ křečovitě se usmál.
„M-hm,“ přikývla dívka a nadšením přímo zářila.
Potter kupodivu nezářil. Ba naopak. Tvářil se spíš, jako by snědl něco nedobrého a trpěl vážnými žaludečními obtížemi.
Že by žárlil? Ne, Draco, co si to namlouváš… Proč by to tak asi dělal? Najednou se mu rozsvítilo. To kvůli Vaneové. Nelíbí se mu, že podvádím Vaneovou… Sakra, už z toho blbnu, vždyť já nikoho nepodvádím… U Merlina! Musím počítat do deseti… Jedna, dvě, tři…
Jejich dnešním úkolem bylo připravit lektvar proti dračím spalničkám. Draco se úporně soustředil na práci. Aspoň na chvíli mohl Pottera vytěsnit ze svých myšlenek.
„Rozdrtit bezoár… Přidat zlorulík… Teď dvakrát po směru, dvakrát proti… Zničehonic mu cosi přistálo v kotlíku. Psaníčko.
Chtěl po něm natáhnout ruku, ale nestihl to.
Celý kotlík totiž explodoval.
Draco dostal plný zásah. Výbuch ho odrazil až k protější stěně. Při ladném přistání mu nepříjemně křuplo v ruce. Když se trochu zorientoval, zjistil, že leží pohřbený pod střepy z láhve a je celý pokrytý nějakým slizkým kentosem a zbytky svého lektvaru. Celé tělo ho nesnesitelně bolelo a vůbec nemohl hnout pravým zápěstím.
„Malfoyi!“ zahřměl sklepením hlas nejvíce obávaného profesora z celé školy.
Snape se k němu přihnal s elegancí postřeleného netopýra a z očí mu sršely blesky.
„Na co jste kčertu myslel?“ zařval lektvarolog a jal se z nebohého studenta smetat střepy. Draco jen něco neartikulovaně zahuhlal.
„Máte školní trest! Zítra večer u mě v kabinetu,“ prskl Snape.
Co to s ním je? Draco ho v tak špatné náladě ještě nezastihl. Ten chlap by si měl vážně najít holku.
Zpoza třídy se ozvalo zahihňání.
„A vy Pottere, se laskavě stavíte taky,“ uzavřel profesor a s námahou zvedl Malfoye na nohy.
Smích odumřel stejně náhle jako začal.
Harry se tvářil, jako by právě snědl citrón.
„To jsem nebyl já,“ prohlásil pevně.
„Neodmlouvejte. Školní trest. Celý měsíc. A strhávám Nebelvíru deset bodů.“
Potter už pro jistotu mlčel. Věnoval Ronovi vražedný pohled. Ten se jen omluvně zašklebil. Nemohl si pomoct, to uchichtnutí mu prostě nějak uniklo.
Draco napůl šel, napůl jen tak povlával za Snapem směrem k ošetřovně. Na kůži se mu vyrazily ošklivé zelené puchýře. Nějak se mu zamlžoval pohled. Všechno se divoce točilo.
Tak zítra budou mít s Harrym společný školní trest. Na jednu stranu byl rád. Ale přišlo mu, že pokud bude Potter mít i nadále tak ničivý vliv na jeho zdraví, pravděpodobně se nedožije víkendu.

2. Kapitola || 4. Kapitola

SovaOcel a sušenkyPercursaris ignotusJeden a půl zlomeniny, aneb pan H.P. vrací úderĎábelský plán pana D.M.Malý začátek velkých problémů